Madeira a náš poslední král a císař Karel I.

      Ostrov Madeira o rozloze 741 km2 je 57 km dlouhý a 22 km široký. Přes vody atlantského oceánu je 980 km do Portugalska, 950 km do Maroka a 600 km jej dělí od Kanárských ostrovů. Madeira má svůj satelit, ostrůvek Porto Santo vzdálený 40 km, který měří 42 km2 o délce 11 km a šířce 6 km. Od Madeiry, která nemá písečné pláže se liší právě jimi a díky nim nese i název "Zlatý ostrov." Druhý odlišný znak je voda. Na Portu Santu chybí, na Madeiře ji může každá loď dostat zadarmo. Porto Santo se pyšní i domkem Kryštofa Kolumba, který zde údajně žil ještě před tím, než vyrazil na cestu do Indie, aby ji našel v Americe. Právě Porto Santo bylo objeveno r. 1418 ještě před Madeirou portugalskými mořeplavci. Archipel Madeira má statut autonomního regionu, svého presidenta, parlament a vládu a 260 000 vlastních občanů, z kterých žije asi 120 000 v hlavním městě Funchalu.
 
      Osobnost Karla I. je dodnes předmětem sporů historiků a politiků. Jeho blahořečení navrhl již v r.1923 rakouský politiky a pozdější president Wilhelm Miklas, který Karla označil za mírotvorce a mučedníka. Blahořečení bylo i cílem "Modlitební ligy císaře Karla pro mír mezi národy", založené počátkem 50. let. Ale i za pouhé dva roky svého panování ukázal poslední císař, že byl modernějším a mnohem osvícenějším panovníkem, než jeho předchůdce. Samotná skutečnost, že má své zastánce i odpůrce svědčí o tom, že byl přece jen jiným panovníkem, než jeho již sklerotický předchůdce a jiní Habsburkové. Jeho spory s německým císařem Vilémem, jeho protiválečné aktivity jsou dokumentovány v korespondenci, kterou s ním a německými generály vedl. To ale nezabránilo tomu, že se v jeho osobě personifikoval zánik rakouské, či rakousko-uherské říše. Ten nastal 11.11.1918, kdy Karel I. podepsal manifest, kterým abdikoval a položil tak základ ke vzniku nového státu, Republiky Německé Rakousko. Následoval exil ve Švýcarsku, odkud se dvakráte neúspěšně pokusil o návrat do Maďarska a opětné uchopení moci aspoň tam. Tyto pokusy s poněkud operetní příchutí slouží jeho protivníkům jako důkaz jeho naivity, jeho statečné chování a odvážný let v primitivním letadle s těhotnou manželkou ze Švýcarska do Maďarska, zase dává argument jeho stoupencům.
 
      Karla s rodinou přivezl na Madeiru anglický křižník Cardiff 16.11.1921. I tentokráte, tak jako v případě Napoleona se Anglie rozhodla, že sesazenému císaři bude nejlépe na nějakém ostrově, odkud budou jeho pokusy o návrat obtížnější, ne-li nemožné. Po srdečném uvítání starostou a obyvatelstvem, se excísař ubytoval ve vile Victorie, dependanci hotelu Palace. Odtud se musel však zanedlouho odstěhovat.
      Portugalská vláda, která mu poskytla asyl na Madeiře, mu odmítla hradit výlohy spojené s jeho pobytem. Naštěstí mu obchodník Alfredo Guilherme Rodriguez nabídl jiné bydlení. Svoji reprezentativní vilu na vrcholu Monte, který v hlavním městě Madeiry plnil úlohu pařížského Montmartru. Skutečně, Monte Palace, původně zvaný "Quinta do Prazer", byla výstavná vila, vystavěná v první polovině 19. století jednou z nejbohatších madeirských rodin. Z jejích oken a balkonu se naskýtá dodnes velkolepý pohled na Funchal, hory a oceán a proto vila byla i důstojným sídlem císaře. Dnes je celá skryta v zeleni a dokonce jsme ji nespatřili ani z kabiny lanovky, která nás vezla na vrchol Monte. Až po sestupu tropickou zahradou k jezírku s vodopádem a labutěmi, jsme ji spatřili ve vší velebnosti. Proti ztrátě celé říše byla pro Karla jistě jen nepatrným kouskem majestátu, ale nám by pro náš eventuelní exil bohatě stačila.
      Ale i odsud musel Karel odejít. Jeho manželka - excísařovna Zita, které byla povolena cesta do Švýcarska, tam zjistila, že i ten poslední majetek je pryč. Rodinný právník uprchl s klenoty nesmírné ceny, nástupnické státy zablokovaly i soukromá konta a Karlova rodina se sedmi dětmi se ocitla ve skutečné nouzi. Zachovalo se o ní písemné svědectví, dopisy císařovniny komorné psané domů do Rakouska. Quinta del Monte, v zimních měsících stále zahalená v mlze a prolezlá vlhkem, se musela nákladně vytápět. Když nebylo na otop, nezbylo než propustit služebnictvo a přestěhovat se do domku, (dnes již neexistujícího), který se rovněž nacházel na kopci Monte. Ten se stal i příčinou Karlova fyzického konce.
      Dne 9.března vyrazil Karel dolů do města, aby koupil dárek ke čtvrtým narozeninám synka Karla Ludvíka. Ve městě bylo horko, cestou zpět nahoru padla mlha a Karel bez kabátu se nachladil. Ke kašli a rýmě se připojila horečka. Na doktora nebyly peníze a když byl konečně jeden přivolán, nebylo již možné účinně léčit jeho stav, který přerostl v zápal plic. Oslabený Karel, již předtím sužovaný srdeční chorobou, začal zápasit se smrtí, které podlehl 1. dubna ve 12.33 hod. Pohřben byl nedaleko svých posledních obydlí, v poutním kostele Nossa Senhora do Monte, na samém vrcholku Monte.
 
      Před vchodem do kostela nám jeden starý bezzubý Madeiřan prodal krajky, které vyšila jeho vnučka. Koupený kapesníček byl hezká vstupenka do kostela, kde jsme v postranním výklenku se poklonili před železnou rakví ležící na dlouhém stole s černožlutou rakouskou vlajkou. Překáželi jsme přitom fotoaparátům rakouských turistů, takže jsme rychle ustoupili, měli přece jen "větší nárok", byl to jejich císař, kdežto náš jen, byť v Čechách nekorunovaný, "poslední král".
 
2.10.2004 Milan Hulík