Klimatické změny jsou přirozeností přírody

27.12. 2009, Oldřich Klimánek

Máme velké štěstí, že řada dob ledových skončila před 12 tisíci lety.

Aktivisté angažování v tématu klimatických změn mají pravdu. Na naši planetu se chystají velké změny klimatu. Katastrofické změny. Ovšem aktivisté se mýlí v jejich původu. Zatraceně se mýlí. A recept na řešení – v ceně 27 bilionů dolarů – je chybný ještě více. Proč?

Klimatické změny nejdou na vrub člověku. Je to cesta Matky Přírody. A vysávání skleníkových plynů z atmosféry je příliš krátkozrakým řešením. Musíme být připraveni na oheň i led, na vedro i mráz. Musíme býti připraveni na změnu.

Žijeme v klamu, klamu náhody. Za dva miliony let, během kterých jsme se z Homo erectus s dozadu ustupujícím čelem a v ruce třímajícího kamenné nástroje vyvinuli v Homo urbanus s čelem vysokým, člověka-vynálezce měst, jsme prodělali šedesát zalednění, šedesát dob ledových. A za 120 tisíc let – od chvíle, co jsme se zjevili v dnešní fyziologické podobě jako Homo sapiens – jsme prožili dvacet náhlých globálních oteplení. Ve většině takových událostí teploty vystřelily směrem vzhůru až o 18 stupňů během pouhopouhých dvaceti let.

K tomu všemu došlo v době, kdy neexistovaly komíny ani výfuky. Tohle vše se stalo bez toho, aniž by moderní člověk přírodu jakkoli prznil.

Jaká náhoda nás drží v objetí klamu? Ledové příkrovy, v jejichž stínu jsme dokázali žít po dva miliony let, se rozloupaly před 12 tisíci roky a ponechaly nás v bujné nové Rajské zahradě. V ní jsme objevili zemědělství, peníze, elektroniku a celý náš současný způsob života. Jenomže tento poklidný stav se drží už abnormálně dlouhou dobu. A je velmi pravděpodobné, že „klimatické příměří“ jednou pomine.

Proč? Co je opravdovou příčinou této normy Země – klimatu, které se pohupuje tam a zpět, z dusného tropického vedra k ledovému chladu? Klimatu, které zkamenělé lastury usazuje na vrcholky hor a suchou pevninu mění v moře a mokřiny?

Země je cestovatel. Její úhel [sklonění rotační osy] ve spojení s pohybem Země kolem Slunce způsobuje masivní výkyvy v počasí, výkyvy, jímž říkáme roční období – tanec od léta k zimě a zpět. Ale to není vše. Naše planeta trpí zvláštním třesem – tzv. precesním pohybem. A i precese vyvolává výkyvy v našem počasí – změny, kterými pravidelně procházíme každých 22 tisíc, 41 tisíc a 100 tisíc let. Říká se tomu Milankovičův cyklus, jenž je pojmenovaný po srbském inženýrovi a geofyzikovi, který jej objevil.

Kolísání, jež nás provází při cestě kolem Slunce, je přitom jen začátek. I Slunce je cestovatelem. Krouží kolem černé díry v centru naší Galaxie s periodou 226 milionů let. A přitom s sebou bere i svůj uzlíček planet. Tedy i nás. A výsledek?

Jízda kolem galaktického jádra je ověnčena nebezpečími. Kupříkladu každých 143 milionů let procházíme spirálním ramenem Mléčné dráhy, ramenem, které naši cestu zavaluje mořem kosmických paprsků. A tyto kosmické paprsky vyvolávají masivní klimatickou změnu. Potom je tam ještě nevinně znějící věc, jíž astronomové říkají „galaktický prach“ – masivní oblaka kosmického prachu číhají na dráze naší sluneční soustavy a i ony způsobují dramatické klimatické změny.

I Slunce samo prochází vlastním cyklem, cyklem začínajícím zrodem a končícím smrtí. A v důsledku svého dospívání staré dobré spolehlivé Slunce je o 43 % teplejší, než když se Země před 4,5 miliardami let z planetesimál prvně zformovala do glóbu.

Suma sumárum? Od chvíle, co se před 3,85 miliardy let objevil život, naše planeta v důsledku změn počasí a tu a tam nějakého toho meteoritu zažila asi 142 případů hromadného vymírání druhů. To je jedno vymírání na 26,5 milionu let. Odkud se berou? Z přírody. Neexistovali žádní lidští kapitalisté, žádní průmyslníci ani kultury konzumu, které bychom z toho mohli vinit.

Nechceme být oběťmi jednoho z těchto hromadných vymírání. Ani nechceme vidět, kterak velryby, sloni a pandy následují cestu, která čekala trilobity a dinosaury. Musíme se připravit na daleko víc než jen na ty změny, o kterých si myslíme, že je způsobujeme. Je zapotřebí se připravit na výzvy, které nás dohnaly k tomu, že jsme se vyvinuli do moderní, vysoce adaptivní formy. Musíme si uvědomit, že příroda nás zasypává zkouškami – a že nás posiluje to, když se nám podaří přírodu přelstít. Je nutné se připravovat na oheň i led. A uvědomit si, že Matka Příroda není fér.

Howard Bloom

Článek původně vyšel  v deníku The Wall Street Journal.

Howard Bloom je vědecký publicista, autor několika knih, mj. také předseda The Space Development Steering Committee.