Ota Habsburský (1912)
Je nejstarším synem císaře Karla I. a jeho manželky císařovny Zity. Byl vychován s dalšími sedmi sourozenci převážně mimo svou vlast v exilu. Svou matkou byl veden a vychováván k tomu, že je následníkem trůnu rakouského, českého a uherského. Byl připravován, ve velmi skromných podmínkách, aby jednou opět mohl tyto země důstojně reprezentovat před světem. Bohužel k tomu nedošlo a Ota musel přihlížet, jak se nástupnické státy bývalé podunajské monarchie, vrhají z extrému do extrému. Je doktorem politických a sociálních věd a má obdivuhodné jazykové znalosti a to uznávali i jeho nejtvrdší političtí protivníci.



Před II. světovou válkou se aktivně pokoušel o restauraci monarchie, alespoň v rakouských zemích a bojoval proti sílícímu nacismu. Pomáhal židovským rodinám uprchnout do ciziny. Dokonce se chtěl postavit do čela rakouské armády a bojovat proti nacistickému Německu, což mu nebylo umožněno. Byl to bezesporu záměr smělý a heroický, avšak kdyby se tehdy mezi politickými vůdci našlo více tak odvážných mužů, snad by se svět nemusel utápět šest let v tak hrůzostrašném konfliktu a přinést tolik obětí. Vskutku nebylo náhodou, že operace wehrmachtu na obsazení rakouských zemí nesla název "Otto". Ota Habsburský, který musel s celou rodinou v roce 1940 uprchnout do USA, inicioval vznik rakouské vojenské jednotky v rámci armády USA a první se přihlásili jeho bratři Felix, Karel Ludvík a Rudolf. Ještě dřív než se reálně do střední Evropy vydala rudá armáda, začal západní státníky varovat, před tzv. osvobozováním rudou armádou, které bude mít nakonec vlastně charakter další okupace. Nebyl nikdy politicky naivní jako např. americký prezident D. Roosewelt, který J. V. Stalina vnímal jako solidního politického partnera. Je spolutvůrcem Panevropské unie, která vznikla jako společnost usilující o sjednocující proces v Evropě, ovšem ideově zcela odlišného od současného modelu, který se prosazuje v EU.Život tohoto člověka byl v politické rovině skutečně velmi pestrý až dobrodružný a přes vše, čím musel projít je otcem sedmi dětí a dnes je již mnohanásobným dědečkem a pradědečkem. V roce 2002 oslavil 90 let života a těší se dobrého zdraví. Bohužel je mnoha lidmi, právě v bývalých zemích Rakousko-Uherského soustátí, vnímán přes bariéry různých předsudků a antipatií, které mají vlastně základ v masivní neobjektivní propagandě vůči jeho osobě a vlastně celému rodu Habsbursko-Lotrinskému.

Naši panovníci
Mojmír I.
830-846
Rostislav (Rastislav)
846-870
Svatopluk
871-894
Mojmír II.
894-907(?)
Česká knížata
Bořivoj
?-888/889 (?)
Spytihněv
894/895?-915
Vratislav
915-921
Václav
Patron Zemí Koruny České
Byl zavražděn svým bratrem Boleslavem I. ve Staré Boleslavi
Objev Václavovy rotundy
922 - 935
Boleslav I.
929/935-972
Boleslav II.
972-999
Boleslav III.
999-1002, 1003
Vladivoj
1002-1003
Jaromír
1003
Boleslav Chrabrý
1003-1004
Jaromír
1004-1012
Oldřich
1012-1033
Jaromír
1033-1034
Oldřich
1034
Břetislav I.
1034/1035-1055
Spytihněv II.
1055-1061
Vratislav II.
1061-1092 (od r. 1085 král)
Konrád I. Brněnský.
1092
Břetislav II.
1092-1100
Bořivoj II.
1100-1107
Svatopluk
1107-1109
Vladislav I.
1109-1117
Bořivoj II.
1117-1120
Vladislav I.
1120-1125
Soběslav I.
1125-1140
Vladislav II.
1140-1172 (od r. 1158 král)
Vladislav II.
1140-1172
Bedřich
1172-1173
Soběslav II.
1173-1178
Bedřich
1178-1189
Konrád II. Ota
1189-1191
Václav II.
1191-1192
Přemysl Otakar I.
1192-1193
Jindřich Břetislav
1193-1197
Vladislav Jindřich
1197
Čeští králové
Přemysl Otakar I.
(od r. 1198 dědičný král český)
1197-1230
Václav I.
1230-1253
Přemysl Otakar II.
1253-1278
Václav II.
(v l. 1300-1305 zároveň král polský)
1283-1305
Václav III.
(v l. 1301-1305 zároveň král uherský)
1305-1306
Jindřich Korutanský
1306
Rudolf I. Habsburský
1306-1307
Jindřich Korutanský
1307-1310
Jan Lucemburský
1310-1346
Karel IV.
(zároveň král a od r. 1355 císař římskoněmecký)
 
Pohřeb a hrobka Karla IV.
1346-1378
Václav IV.
(do r. 1400 zároveň král římskoněmecký)
(1363) 1378-1419
Zikmund Lucemburský
(na českého krále korunován r. 1420, po dobu husitské revolty nevládl. Zároveň král uherský a římskoněmecký, od r. 1433 císař římskoněmecký.)
(1419) 1436-1437
Albrecht II. Habsburský
(zároveň král uherský a římskoněmecký)
1437-1439
Ladislav I. Pohrobek
(zároveň král uherský)
1453-1457
Jiří z Poděbrad
(v l. 1452-1458 zemským správcem za nezletilého Ladislava)
1458-1471
Matyáš Korvín
1469-1490
Vladislav II. Jagellonský
(od r. 1490 zároveň král uherský)
1471-1516
Ludvík Jagellonský
(zároveň král uherský)
1516-1526
Ferdinand I. Habsburský
(zároveň král uherský a římskoněmecký, od r. 1556 císař římskoněmecký)
1526-1564
Maxmilián II.
(zároveň král uherský a císař římskoněmecký)
1564-1576
Rudolf II.
(zároveň král uherský a císař římskoněmecký)
1576-1611
Matyáš
(zároveň král uherský a římskoněmecký)
1611-1619
Ferdinand II. Štýrský
(zároveň král uherský a římskoněmecký)
1619
Fridrich Falcký
1619-1620
Ferdinand II. Štýrský
(zároveň král uherský a římskoněmecký)
1620-1637
Ferdinand III.
(zároveň král uherský a římskoněmecký)
1637-1657
Leopold I.
(zároveň král uherský a římskoněmecký)
1657-1705
Josef I.
(zároveň král uherský a římskoněmecký)
1705-1711
Karel VI.
(zároveň král uherský a římskoněmecký)
1711-1740
Marie Terezie
(zároveň královna uherská)
1740-1780
Karel III.
(zároveň král římskoněmecký)
1741-1742
Josef II.
(zároveň král uherský a císař římskoněmecký)
1780-1790
Leopold II.
(zároveň král uherský a císař římskoněmecký)
1790-1792
František II.
(zároveň král uherský a do r. 1806 císař římskoněmecký, od r. 1804 císař rakouský jako František I.)
1792-1835
Ferdinand V.
(I.)
(zároveň císař rakouský a král uherský)
1835-1848
František Josef I.
(zároveň císař rakouský a král uherský)
1848-1916
Karel I.
(zároveň císař rakouský a král uherský)
1916-1918
Legitimní následníci

Níže uvedení následníci jsou z hlediska historického a dynastického skutečně legitimní. Uvědomujeme si ovšem, jak negativní, přímo démonický obraz habsbursko - lotrinské dynastie byl u nás rozšířen. Nebudeme se zde pouštět do nějakého rozsáhlého historického exkursu - to může být náplní diskusního fóra za účasti našich předních historiků a dalších renomovaných vědců.

Dr. Ota Habsbursko-Lotrinský
Narozen 20.11.1912 v Raichenu jako prvorozený syn císaře Karla I. a císařovny Zity. Je doktorem politických a sociálních věd a významně se podílel na integračním evropském procesu v rámci organizace Panevropské unie. Dnes žije na pomezí Německa a Rakouska v bavorském Pöckingu

Manželka:
Regina von Sachsen-Meiningen
Děti:
Andrea (30.5.1950)
Dvojčata Monika a Michaela (13.9.1954)
Gabriela (14.10. 1956)
Walburga (5.10.1958)
Karel (1.11.1961)
Pavel Jiří (16.12.1964)
Karel Habsbursko-Lotrinský (*1.11.1961)


Manželka:
Baronka Francesca von Thyssen-Bornemisza
Děti:
Eleonora Jelena, Ferdinand Zvonimir, Gloria

Žijí v Salzburgu
Pavel Jiří Habsbursko-Lotrinský (*16.12.1964)


Manželka:
Hraběnka Eilika von Oldenburg
Děti:
Sofie, Ildiko, Karel Konstantin

Žijí v Budapešti


Karel I. (1889-1922)
Císař rakouský, Král český a uherský
Tento muž byl posledním panovníkem, kterému byly po smrti Františka Josefa I. svěřeny rovněž Země Koruny české. Bohužel nedostal možnost dokázat, že vládnout znamená především sloužit. Naší veřejnosti je téměř neznám i když české země a obyvatelstvo si velmi oblíbil. Rád trávil čas na zámku v Brandýse nad Labem a po vynucené abdikaci dokonce žádal vládu Československa, zda by na tomto sídle nemohl trvale žít. Nebylo mu vyhověno. Jeho plán na reformu celého soustátí měl velikou šanci na úspěch, avšak v době kdy nastoupil do úřadu jej nebylo možné realizovat pro válečné události. Po svém nástupu v roce 1917 se snažil, prostřednictvím bratra své ženy, prince Sixta, důstojníka belgické armády, ukončit I. světovou válku a podepsat separátní mír se státy Dohody. Toto se bohužel nezdařilo díky Německu. V témže roce udělil amnestii všem zatčeným českým politikům, kteří se během války dostali do vězení. Císařova představa o budoucnosti monarchie, která byla již více než půl století zmítána nacionalismem na všech stranách, byla prostá, ale perspektivní. Monarchie měla mít společné jen tři věci: královské a císařské tradice, zahraniční politiku a mnohonárodnostní armádu, vše ostatní měly mít v kompetenci vlády jednotlivých zemí. K tomu bohužel nedošlo a z prostoru střední Evropy zmizela jedna velmoc. Zůstal jen shluk národních státečků, které nikdy nenalezly společenou řeč. Smutné následky zničení této velmoci jsou dnes možná patrnější, než se jevilo našim předkům.

Zita Bourbon - Parma (1892-1989)
Císařovna rakouská, Královna česká a uherská
Kdo pročítá životopis císařovny Zity, neubrání se pocitu obdivu, že tak dobře obstála v dobách, tak nelehkých. Již během první svět. války se zapojila do rozhovorů o separátní mír a využívala veškerých svých francouzských a britských kontaktů, aby se zdařilo vyvázat monarchii z válečné vřavy. Po dramatických událostech svázaných s abdikací a po dvou pokusech obnovit monarchii v Maďarsku se manželé i s dětmi ocitli na ostrově Madeira v dosti nedůstojných podmínkách, které podlomily zdraví jejího manžela. Když Císař Karel I. v roce 1922 zemřel na zápal plic, byla v očekávání osmého dítěte. Veškerý majetek jim byl zabaven a dokonce jim někteří zpronevěřili i to málo co zbylo. Císařovna Zita, začala sama vést domácnost a díky těžkým finančním obtížím i účetnictví. Přesto neustále vychovávala svého prvorozeného syna Otu jako následníka trůnu. Díky mnoha kontaktům a dobrotě mnohých se jí podařilo zajistit pro děti takové podmínky, že získali velmi dobré vzdělání a byli vlastně připraveni přijmout politickou a reprezentativní odpovědnost, až se změní politické trendy. Bohužel situace byla již jen a jen horší a ke slovu se hlásil nacismus a komunismus. Celá rodina žila neustále bez trvalého domova něco přes padesát let a sama císařovna až na konci svého života mohla několikrát navštívit Rakousko. Je pochována ve Vídni v kapucínské hrobce.